Žena.cz - Kristina Urbanová
Publikováno: 10:51 | 7.7.
Vyšlo v žena.cz, 28.12.2007. Na stránkách Žena.cz váš každý týden čeká příběh jedné z vás, příběh úspěšné ženy. Snad každá věc se dnes hodnotí podle kritéria úspěšný/neúspěšný. Jenže…co je to vlastně úspěch?
Minulý týden jsme vám představili Lenku Ottovou, úspěšnou tanečnici a choreografku, která vybudovala největší taneční studio v České republice. Dnes vám představíme Kristinu Urbanovou, koordinátorku Člověka v tísni, která se podílí na chodu chráněné dílny „Wake Centre“ v africké Namibii.
Kristina Urbanová, 32 let
Když minulý rok v létě odjížděla na dovolenou na Slovensko a do batohu balila knihu „Místo panenky mi dali pušku“, netušila, jak zásadně ji kniha zahýbe životem. Emoci z četby ještě umocnila přírodní katastrofa na Slovensku, a tak se Kristina vracela domů rozhodnutá, že chce pomoci těm, kdo se nemají tak dobře jako ona. Usedla k psacímu stolu a napsala žádost do Amnesty International a Člověka v tísni. Z Člověka v tísni se ozvali za pár dnů, Kristina dostala na starosti zejména obchodní stránku projektu chráněné dílny „Wake Centre“ v Česku. V dílně lidé nakažení virem HIV vyrábějí hračky, vyšívají dekorační předměty, módní doplňky a ozdoby z pštrosích skořápek a korálků. „Finančně jsem do té doby podporovala různé projekty, ale přišlo mi to málo efektivní. Cítila jsem v sobě jakési prázdno a chtěla ho něčím vyplnit. Podařilo se mi to, možná až v takové míře, v jaké jsem to vůbec nečekala,“ líčí.
První cesta do Afriky
„Když jsem poprvé kontaktovala Člověka v tísni, vůbec jsem si nepředstavovala, že moje práce bude takového objemu,“ říká Kristina, která se kromě práce pro humanitární organizaci věnuje vlastnímu podnikání – provozuje obchody s dárky a bytovým designem. „Hodně zodpovědnosti a práce jsem letos přeložila na své prodavačky a vedoucí prodejen,“ odpovídá na otázku, jak se dají skloubit dvě náročná povolání. Africkou dílnu „Wake Centre“ poprvé navštívila na začátku letošního roku. Dílně chybělo profesionální vedení.
Zboží se sice vyrábělo hodně, ovšem bez velkého důrazu na kvalitu. Kristina přijela s touhou to změnit. „Můj prvotní přístup byl ryze manažerský, s odstupem času jsem ale musela svůj pohled poněkud přehodnotit. Teprve po několika dnech jsem poznala zdejší společenskou situaci, pochopila mentalitu jednotlivých lidí a ujasnila si, že tady se musím obejít bez norem, limitů a ultimát a že fungovat bude spíš lidský přístup – pochválit, odměnit úsměvem, projevit zájem. Pak že budou výsledky skvělé.“ Jenže to je vůbec to nejtěžší! Když se totiž na dílně jedné z padesáti zaměstnankyň zeptáte, jak že se dneska má, musíte se automaticky zeptat i dalších, jinak nepochodíte.
"Zhroutila jsem se"
Při prvním pobytu Kristiny v Namibii se společnosti Člověk v tísni podařilo zrenovovat šicí stroje a zároveň nakoupit více druhů látek, ze kterých se dalo šít. Aby se vyzkoušelo, jak budou výrobky z nových látek vypadat, dostaly místní pracovnice za úkol připravit určitý počet vzorků. Všichni souhlasně pokyvovali hlavou, když jim Kristina vysvětlovala, jak a co mají dělat. Když přijela do dílny po třech dnech s nákupem dalšího materiálu na výrobu, hotové nebylo vůbec nic! „V první chvíli jsem si myslela, že špatně rozumím a znovu jsem žádala kolegyni o překlad. Když mi řekla, že rozumím správně, měla jsem blízko ke zhroucení. Popadl mě úplně pocit beznaděje a bezmoci, že za čtrnáct dní odjíždím a nezvládla jsem vůbec nic. Teprve když mě kolegyně upozornila, že v dílně nemůžu očekávat, že všechno bude fungovat stejně hladce jako u nás, protože pracujeme s lidmi, kteří jsou ve velmi tíživé sociální situaci a které musíme učit u nás běžnému přístupu k práci zcela od začátku, prozřela jsem a dokázala se znovu zapojit do práce.“
Smích nebo pláč?
Se zaměstnanci a vedoucí dílny komunikuje Kristina anglicky. Úroveň angličtiny, kterou by měly pracovnice umět ze školy, je ale velmi různorodá. Vedoucí dílny proto lidem, kteří něčemu nerozumí, překládá informace do několika afrických jazyků a nářečí. HIV pozitivní Namibijky pracující v dílně „Wake Centre“ charakterizuje Kristina jako emocemi nabité ženy, u kterých se v pravidelných intervalech střídá vztek, láska, porozumění, nepochopení, smích a pláč. „Mají v sobě něco opravdového a srdečného, zcela se otevřít totiž dokáže už jen málokdo. Když se otevřeme, jsme zranitelní, ale tady jsem se naučila, že projev emocí neznamená projev slabosti,“ říká.
Mezi desítkami žen našla pár, které ji oslovily, dojaly, jakoby víc přirostly k srdci. Nemohla a nemůže to dát najevo, ostatní by jí to nikdy neodpustily. Do Afriky se Kristina zatím vydala dvakrát, dílnu „Wake Centre“ v Namibii se chystá navštívit i v příštím roce.
Výrobky namibijských žen si můžete koupit i vy, a to v obchodním domě KOTVA v Praze v Revoluční ulici (www.nama.cz). „Díky tomuto obchodu a především díky jeho budoucím zákazníkům bychom mohli v budoucnu nabídnout práci ještě více lidem v jižní Namibii, a tím pomoci rodinám v oblastech, kde je každý pátý nakažený virem HIV,“ dodává Kristina.
